Jenom blázen by chtěl být normální.

Duben 2009

Vše by mělo být jinak

26. dubna 2009 v 21:10 | Pierre |  osobní deník
V poslední době prožívám dosti neutrální období svého života. Prostě takové to nemastné neslané nic nad kterým netruchlím, ale ani z něj nejsem nadšený. Pořád čekám na nějaký zlomový moment a on nějak ne a ne přijít. Někdy mám pocit, že něco hledám, jenže sám nevím co. Chodím městem a snažím se nad ničím raději moc nepřemýšlet, protože sám dobře vím, že si tak nejvíc ubližuju. Chci se naučit brát prostě věci tak jak přijdou a nedumat pořád nad něčím co bylo a co bude. Včera jsem se dočetl v jedné knížce tento výrok: "Jen ten kdo je hloupý, vítězí v životě, ten druhý vidí příliš mnoho překážek a ztratí jistotu ještě dřív, než vůbec začne!" a musel jsem jen uznale pokývat hlavou. Říkám si jak by asi všechno bylo snažší, dělat něco jentak bezhlavě a bezmyšlenkovitě. Zřejmě se brzy přestěhuji, sice jen o patro výš, ale i to by mohl být ten správný impuls, protože tak jak bydlím teď bydlet nechci. Minulý týden jsem měl nutkání dát v práci výpověď, jenže pak jsem viděl při polední pauze na ulici kopáče a říkal jsem si, že to tam zase tak hrozné není. Ani vlastně nevím kam mířím a kam se chci ubírat, trochu se bojím nad tím přemýšlet, a proto raději nevím.

Některými slovy a výroky se už trochu opakuji, asi je to tím že se točím v kruhu.


PS: Celý život je jedna velká iluze, kdo to nepochopí nemůže žít.



Depeche Mode - Wrong

20. dubna 2009 v 18:25 | Pierre |  Hudba
Ano psát v roce 2009 o Depeche Mode jako o horké novince je jako říkat, že první album Britney Spearsing bylo skvělé a až pak upadla k mainstreamu. Tato ikona 80tých let(myslím DM ne BS) vydala nové album. Já vlastně o něm ani nechci psát, popravdě jsem ho neslyšel celé ani jednou. Jde mi jen o písničku, respektive klip k songu s názvem Wrong, který už jste možná viděli na nějaké té české hudební stanici. Písníčka má podle mě opravdu něco do sebe, ale ten klip!. Opravdu jeden z nejlepších hudebních klipů, který jsem v poslední době měl možnost vidět. Když na něj koukám, tak mě to celé tak nějak pohltí a nasaje do sebe. Posuďte sami. Ano je to vytvořeno na efekt, ale kdo by jim to měl za zlé.



...pro ten pocit...

18. dubna 2009 v 16:31 | Pierre |  krátké postřehy všeho druhu
Není důležité kde bydlíme nebo co děláme, ale to jak se cítíme!
Jinak tohle je náplň mého odpoledne, ne že bych to dělal několik hodin, ale na nic jiného jsem se dnes nezmohl.


Čas – náš největší nepřítel

15. dubna 2009 v 20:26 | Pierre |  krátké postřehy všeho druhu
Nemůžeme ho zastavit, zrychlit, zpomalit, přetočit. Prostě s ním nejde nijak hýbat, ikdyž by si to většina z nás často přála. Kolikrát jste si řekli: kéž bych mohl(a) vrátit čas. Proto také jedním z mých osobních mott je: "Největším nepřítelem člověka je čas." Náš život je někdy tak trochu beznadějný boj s časem. To je samé: musím tam být v tolik a tolik a vůbec nestíhám, nebo do zítra se mám naučit to a to a ještě nic neumím.
Pořád se někde honíme, abychom něco stihli. Časový či spánkový deficit je nám denním chlebem. Před několika dny mě proto napadlo, že by den namísto současných 24 hodin měl třeba hodin 26. Říkáte si co že je to za blbost, ten Pierre už se dočista pomátl, vždyť den by zůstal stejně dlouhý. Ano máte sice na jednu stranu pravdu, ale na druhou pokud by třeba pracovní doba zůstala 8,5 hodin tak byste to okamžitě poznali.

Tento pracovní týden si už dopředu můžu odškrnout jako naprosto promarněný a nicneříkající. Mám totiž "odpolední" od 10:30 - 19:00, takže domu přijdu někdy těsně před osmou. Ano leccos by se dalo ještě stihnout, ale na to už opravdu nemám sílu. Úterní i středeční šichta byla opravdu dost náročná a nečekám, že by tomu bylo zítra jinak. To je taky částečně důvod proč píšu tento článek. To že v práci musím pracovat to chápu(někdy mě to i docela baví, pokud toho není moc), proč tam mám ale sakra být 8,5 hodiny denně, když den sám o sobě už je tak krátký. Proto si také od doby co jsem v Praze dávám dost peněz stranou, abych nemusel do 60ti dřít někde za pár šlupek. Plán je celkem jasný: docílit toho aby peníze, které budu mít plodili další peníze a já nemusel pracovat. Tím mám namysli třeba pronájem nějakých vlastních nemovitostí atd… I tento článek píšu tak trochu ve spěchu, protože se chci jít trochu natáhnout a relaxovat. V poslední době nestíhám téměř nic, a to se netýká pouze tohoto týdne. Je tolik věcí kolik bych chtěl a prostě na ně není čas. Možná je to dáno tím, že svůj dosavadní život považuji za částečně promarněný a teď se snažím všechno dohnat. Momentálně by mi nepomohl ani ten nejlepší diář nebo organizér na světě. A co váš čas, jak vám ubíhá???



Černá kočka, bílý kocour (Crna macka, beli macor)

13. dubna 2009 v 11:30 | Pierre |  Filmy
Tak tímto filmem od Emira Kusturicy jsem si zpestřil mou krátkou středeční návštěvu v Ústí nad Labem.
Jedná se o Jugoslávskou komedii, která byla natočena v roce 1998. A musím říci, že se jedná opravdu o komedii se vším všudy. Smál jsem se od začátku do konce, a to i věcem které nedávali naprosto žádný smysl. Třeba několikrát zabraný vepřík okusující trabant nebo zalévání telegrafního sloupu, aby mohl fungovat telefon. Film je situován na jugoslávský venkov někam do ranných 80tých let. A ta stylizace je opravdu dokonalá. Scénář filmu někdy tak trochu pokulhává, ale o to až tak nešlo. Příběh pojednává o muži(hlavní padouch a úplný magor - Dadan Karambolo), který se za každou cenu snaží provdat svou sestru(měří asi metr), ale pořád se mu to nedaří. Díky velké lesti na svého dávného kamaráda Matka Destanova, kterému vyfoukne vlak s naftou, se mu to téměř podaří. Matko si totiž na ten vlak od něj půjčil peníze a teď mu je nemůže vrátit. Jedinou možností jak svůj dluh splatit je oženit svého sedmnáctiletého syna s tou liliputkou. No všechno se to nakonec úplně zamotá a jsou zo toho svatby dvě. Prostě bláznivá komedie. Vystupují zde převážně amatérští herci, a o to je to také kouzelnější. No z vložených videí možná pochopíte to co jsem se tu snažil nastínit.

Scénář: 80%
Stylizace: 100%
Výkony herců: 90%
Komedie: 100%

92,5%

Time-lapse animation

10. dubna 2009 v 21:12 | Pierre |  Beze slov
Úžasný klip doplněný pěknou písní

Sluníčko

5. dubna 2009 v 20:12 | Pierre |  krátké postřehy všeho druhu
Sluníčko mé milované, kde jsi se schovávalo celou zimu. V době temna kdy jsem tě nejvíce potřeboval a kdy mi bylo nejhůře. Vím, že nemůžeš svítit a hřát u nás celý rok, protože máš i jiné lokality na hřátí, ale já bych si to tak přál. Proto tě prosím, už nikdy nezapadej a zahřívej mojí zbloudilou dušičku kdykoliv to jen bude možné. Já ti na oplátku slibuji, že budu trávit v tvé přítomnosti co nejvíce času, a to i za předpokladu, že budeš hřát o něco více než bývá běžné. Když tě vidím a cítím tvé paprsky jak se boří do mé kůže, musím se usmívat, přestože mi je třeba spíše do pláče. Dokážeš ve mně vyvolat pocit euforie, tak jako to zatím neumí nikdo jiný, proto tě také mám tak rád. Ahoj tvůj věrný a doživotní fanoušek Pierre

PS: za tu zimu se na tebe už nezlobím



Válka kuřákům!

1. dubna 2009 v 17:24 | Pierre |  osobní deník
Dnešním dnem dosáhl pohárek mé trpělivosti svého maxima. Proto s okamžitou platností vyhlašuji válku všem kuřákům, a to prioritně těm v mé práci. Již nejsem schopen přehlížet a tolerovat to jejich parazitování na dobré vůli ostatních členů naší pracovní posádky. V práci je nás momentálně 7 a z toho jsou čtyři kuřáci. Bohužel se situace v nejbližší době ještě rapidně zhorší, protože jediný můj spojenec (nekuřák) v nejbližší době odejde a já v tom zůstanu úplně sám (ten třetí nekuřák je šéf a toho nepočítám). Ano, jsem si vědom toho, že když proti nim začnu bojovat, tak mě nikdo nebude mít rád, ale ve vzniklé situaci již nevidím jiného východiska. To že chodí kouřit sedmkrát denně bych ještě pochopil. Poví mě však někdo z jakého důvodu mají potřebu chodit všichni najednou? Já dnes měl poštu vzadu a oni za mnou přijdou s tím, ať jim vepředu ohlídám zvonek, že si půjdou zakouřit. Přátelé dnes jsem hlídal naposledy. Navíc pokud jdou všichni kouřit, tak všechna rozdělaná práce a zodpovědnost vepředu rázem padá na mě(a že jí tam někdy jsou kvanta). No a ještě když vám do toho nefungují tiskárny tak jak mají, tak se pak nedivte, že jsem nasraný. To víte, když Xerox a Vodafone prodloužili smlouvu a tiskárny, které už by měli být na onom světě se stále udržují uměle při životě, tak to ani jinak vypadat nemůže. Takhle už by to opravdu nešlo, jsem sice tolerantní člověk, ale čeho je moc toho je příliš. Možná, že je to dáno i tou akcí na které jsem o víkendu byl. Bylo tam asi 30 lidí a z toho kouřili asi tři lidi(kteří ale do té party ani nepatřili). Rozhodl jsem se také, že na obědě namísto 30 minut budu trávit 1 hodinu. Nevím jak to tam teď bez toho kolegy přežiju, ale začnu se asi poohlížet po něčem jiném, protože vím že tohle stejně moc dobře dopadnout nemůže. Člověk se sotva vylíže z jednoho problému a už se zase objeví jiný úplně někde jinde. Já bych do toho kopl, stejně už potřebuji nějaký nový impuls.