Jenom blázen by chtěl být normální.

Čas – náš největší nepřítel

15. dubna 2009 v 20:26 | Pierre |  krátké postřehy všeho druhu
Nemůžeme ho zastavit, zrychlit, zpomalit, přetočit. Prostě s ním nejde nijak hýbat, ikdyž by si to většina z nás často přála. Kolikrát jste si řekli: kéž bych mohl(a) vrátit čas. Proto také jedním z mých osobních mott je: "Největším nepřítelem člověka je čas." Náš život je někdy tak trochu beznadějný boj s časem. To je samé: musím tam být v tolik a tolik a vůbec nestíhám, nebo do zítra se mám naučit to a to a ještě nic neumím.
Pořád se někde honíme, abychom něco stihli. Časový či spánkový deficit je nám denním chlebem. Před několika dny mě proto napadlo, že by den namísto současných 24 hodin měl třeba hodin 26. Říkáte si co že je to za blbost, ten Pierre už se dočista pomátl, vždyť den by zůstal stejně dlouhý. Ano máte sice na jednu stranu pravdu, ale na druhou pokud by třeba pracovní doba zůstala 8,5 hodin tak byste to okamžitě poznali.

Tento pracovní týden si už dopředu můžu odškrnout jako naprosto promarněný a nicneříkající. Mám totiž "odpolední" od 10:30 - 19:00, takže domu přijdu někdy těsně před osmou. Ano leccos by se dalo ještě stihnout, ale na to už opravdu nemám sílu. Úterní i středeční šichta byla opravdu dost náročná a nečekám, že by tomu bylo zítra jinak. To je taky částečně důvod proč píšu tento článek. To že v práci musím pracovat to chápu(někdy mě to i docela baví, pokud toho není moc), proč tam mám ale sakra být 8,5 hodiny denně, když den sám o sobě už je tak krátký. Proto si také od doby co jsem v Praze dávám dost peněz stranou, abych nemusel do 60ti dřít někde za pár šlupek. Plán je celkem jasný: docílit toho aby peníze, které budu mít plodili další peníze a já nemusel pracovat. Tím mám namysli třeba pronájem nějakých vlastních nemovitostí atd… I tento článek píšu tak trochu ve spěchu, protože se chci jít trochu natáhnout a relaxovat. V poslední době nestíhám téměř nic, a to se netýká pouze tohoto týdne. Je tolik věcí kolik bych chtěl a prostě na ně není čas. Možná je to dáno tím, že svůj dosavadní život považuji za částečně promarněný a teď se snažím všechno dohnat. Momentálně by mi nepomohl ani ten nejlepší diář nebo organizér na světě. A co váš čas, jak vám ubíhá???


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mlle Mlle | Web | 15. dubna 2009 v 21:01 | Reagovat

Mnohdy je to o tom, jak moc ten čas suneme a tlačíme. Klasický případ je pracovní týden - od ponděla spěchápe k pátku, aby byl konečně kýžený víkend! Těch pět dní si ani pořádně neužijeme. A takhle je to týden co týden. Ze sedmi dnů upínáme se ke dvoum jediným, které nakonec utečou jako voda... :(

2 zuzka zuzka | Web | 15. dubna 2009 v 21:10 | Reagovat

Mlle: na tom něco bude.. já od pondělí už toužím po pátku až si budu moct dát veget.. navíc mi přijde, že mi čas utíká, čím dál rychleji..
Jednou jsem uvažovala nad tím, že je to způsobené tím, že když mi bylo pět, tak rok byl jen pětina mého života. Dnes už je to, ale jednadvacetina, tím pádem mi přijde kratší rok než tenkrát. :) Co budu dělat v šedesáti by mě zajímalo.. :-D To už to pofrčí rychlostí světla ? .. :)

3 Libor Libor | Web | 16. dubna 2009 v 12:01 | Reagovat

Zkus si pro odlehčení pustit "Návrat do budoucnosti" :-) a doufej, že nepřijde nějaké měnová reforma (jako v roce 1953), kdy v podstatě všechny vklady ztratily svoji hodnotu.
Času mám v poslední době docela dost. Začal jsem si život trochu více organizovat, takže ani minutka nesmí utéci :-)
P. S. Doporučuji knihu "Zloděj času" do T. Pratchetta, ručím za to, že se Ti bude líbit. Řeší tam totiž stejný problém jako Ty, byť z trochu jiného soudku (a navíc je to dosti humorné).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama