Jenom blázen by chtěl být normální.

Červen 2009

3x Jupí aneb Pierre se bude stěhovat

29. června 2009 v 17:13 | Pierre |  osobní deník
Dlouho toužebně očekávaný okamžik nastane zítra večer nebo ve středu. Nejde o žádné "velké" stěhování, které probíhalo před 9 měsíci z Ústí. Přesouvám se totiž pouze o patro výše. V dalším článku vám napíšu podrobnosti a důvody proč na to tak dlouho čekám. Teď se mi nechce moc rozepisovat. Jen s internetem bude asi problém než to vyřídím, ale to snad "vykreju" připojením v Ústí a v práci. Já ani vlastně nevím jaké to je být delší dobu bez internetu. Za ty dva roky co ho mám doma jsem se na něm stal tak nějak závislým. No nebudu se už dále vykecávat, tak mi držte palce ať všechno klapne tak jak má a já se zase brzy ozvu. Zdraví Pierre.

Sociální vs. Názorové předsudky

26. června 2009 v 17:26 | Pierre |  osobní deník
K napsání tohoto článku mě přimělo několik podnětů z poslední doby, které se odehrály v mém okolí. Většina lidí totiž stále není schopna pochopit, že to jak se oblékám nezávisí na tom jak hluboko mám do peněženky. Nejde totiž o peníze, ale o moje vlastní postoje a myšlenky, které v tomto směru mám. Přijde mi totiž naprosto stupidní kupovat si na sebe drahé oblečení pouze z toho důvodu, abych ukázal svému okolí, že na to prostě mám.
Příklad první: Nedávno, když jsme se v práci bavili o oblečení a kamarád "listoval" na internetu v katalogu nějaké mě neznámé módní firmě, tak z něj vylezlo že má na sobě mikinu za 5 litrů(ano 5 tisíc korun českých). Já jen tak zakroutil očima a hleděl jsem si svého, protože se v poslední době snažím být tolerantní a věděl jsem že by došlo asi k nějaké výměně názorů, která by dopadla špatně.
Příklad druhý: Asi před čtvrt rokem při tradiční cestě vlakem z Ústí do Prahy jsem potkal jednoho bývalého bratrova spolužáka ze ZŠ, když jsme si tak povídali, vmísila se nám do hovoru naproti sedící asi třicetiletá paní(myslím že paní) a tak jsme vzájemně konverzovali na různá témata. Když došla řeč na finanční stránku a já povídal, že žiji celkem v pohodě a že nemám s penězi žádné problémy, podívala se na mé manžestráky a jen tak se posměšně pousmála. V tom mi došlo, že jde o dalšího člověka, který to prostě nechápe.
Příklad třetí: Nedávno jsem šel po ulici(ano i to docela často dělávám), a prošel jsem kolem skupinky chlapců. Jednalo o takové ty typické šampónky, kteří měli nažehlené oblečení a nagelované vlásky. Když jsem pokračoval dál, zaslechl jsem něco ve smyslu: "heh tak tohle bych si na sebe teda nevzal" Zřejmě šlo o mojí červenou kostkovanou košili, která se díky tomuto komplimentu (pro mě je toto kompliment) stala mou oblíbenou. Sám jsem si v duchu řekl, no jo já ty vaše Adidasky a Majky taky nechci.

Lidé mají pocit, že dokážou odhadnout podle oblečení, které nosí člověk na sobě, jaké má finanční zajištění, ale to v mnoha případech to není prostě a jednoduše pravda.
Nejvíc na zvracení mi je, když někde zaslechnu slovo Trendy. Co to jako znamená, že nějaký ňouma na druhém konci světa řekne: "v létě pofrčí růžové oblečení se žlutými hvězdičkami" a všichni si to hned poletí koupit. Směšné.
Vždyť to je důvod proč se odlišujeme od většiny zvířat. Máme vlastní rozum. Máme své názory, myšlenky a postoje. Tak proč se chovat jako stádo ovcí(ovcím se tímto omlouvám).

Nikdy mě nikdo nedonutí, abych se stal frikulínem!!

Vysvětlete mi, proč si někdo koupí mikinu za 5000, protože já to nechápu???

PS: Článek byl prostě jen o tom, že NEJDE O PENÍZE ALE O POSTOJE A NÁZORY, a to lidé nějak nechápou.

České Budějovice

19. června 2009 v 12:33 | Pierre |  Mise KM09
19.6.

"V Českých Budějovicích by chtěl žít každý,… kromě mě teda." Toto je věta úvodem, která zazněla v Cimrmanově hře Záskok.


Ó jak rád cestuji. Alespoň na jeden den mohu zapomenout na svoje problémy, nebo se o to dnes alespoň pokusím. Hlavou se mi sice stejně honí mnoho myšlenek, ale chvílemi zapomínám kdo a odkud jsem. Odkud a kam jedu. Sedím ve vlaku a jsem zahleděn a ponořen do okolní krajiny. Města střídají menší městečka a obce. Lesy střídají louky a lány. Křoviny poblíž trati kmitají rychle kolem a vzdálenější porosty se líně šinou krajinou než se mi ztratí ze zorného úhlu. Všechno to tak krásně utíká. Každá okolní obec je vymalovanější než ta přední, tu Pyšely a tu zase Čtyřkoly. Obloha je dnes krásně modrá a pár bílých obláčků mě nemůže rozhodit. Hlavou mi znějí noví Sunshine a já si do rytmu poklepávám rukou o nohu. Všechno se zdá býti tak krásné, alepsoň v tento moment, v tento okamžik. Sebou jsem si samozřejmě nezapoměl přibalit svou automapu Česka (já co nemám ani řidičák :D), a tak podle ní sleduji kam za chvilku dorazím a jak daleko to ještě mám do svého cíle. Teď jsem si vlastně uvědomil, že Sunsine jsou původem z Tábora, kterým budu za několik málo minut projíždět . Dnes jsem si zakázal jakýkoliv smutek. Prostě si užiju den volna, jak nejlíp to jen půjde. Chci jentak relaxovat a nic neřešit. Jednou za čas je to potřeba.

České Budějovice jsou krásným městem, tedy alespoň centrum které jsem si stihl projít. Je obklopeno takovým náhonem a nedaleko je soutok Vltavy a Malše. Tradiční obdelníkové náměstí je lemováno obloukovými průchody a uprostřed je situována krásná kašna. Najdeme zde také kostel a radnici s hodinami, kde každou hodinu hraje zvonkohra. O nějaké fotografování nebo hledání památek mi moc nešlo, proto jsem toho taky moc neprošel.

Přesto pár fotek naleznete zde

Fotografická vzpomínka

13. června 2009 v 9:54 | Pierre |  osobní deník
Prach usedl již na tuto fotku mou
Já málem zapoměl bych naň
Snad proto ji teď odhalím
S tebou se o ni podělím
Já zatím budu vzpomínat
červenec 2006

Kočkopes v kocourkově!

10. června 2009 v 17:30 | Pierre |  krátké postřehy všeho druhu
Poslanci schválili protikuřácký zákon. Pokud se tomu ovšem dá takto říkat. Nazakázali totiž kouření v restauracích. Jediné co prosadili je, že každá hospoda bude označena samolepkou, aby bylo vidět zda je kuřácká či nekuřácká. To je podle mě naprostý výsměch. Co je na tom protikuřáckého, že každá zahulená knajpa bude označena cedulkou s cigaretou. Nečekal jsem, že nyní projde úplný zákaz kouření, ale tohle je naprosto směšné. Ono vlastně ani nemá cenu o tom psát, protože není moc o čem. Samolepky na dveřích. Co bude příště? Odstranění popelníků z kuchyně . Dodám jen že "samolepkový zákon" vstoupí v platnost 1. července 2010, pokud jej posvětí Senát a Vašek. V pátek jsem dokonce zjistil, že pro zákaz kouření v restauracích nejsou jen nekuřáci(ne všichni), ale také někteří kuřáci. Můj kamarád, který kouří říkal, že by to přivítal. Taky mu vadí zahulené prostory a zasmrádlé hadry a kdyby došlo k zákazu, pak by pravděpodobně neměl motivaci dále kouřit a přestal by, protože kouří výhradně jen v hospodě.

Jo a druhá věc je ještě více absurdní - Změna, na níž se domluvili poslanci, stanoví, že se nesmí kouřit jen na zastávce pod stříškou. Důvodem je prý fakt, že se nevědělo kde přesně končí zastávka. Jestli jste nevěděli kde žijete, tak já vám to povím. Vítejte v absurdistánu.

Tak to dopadá, když se snažíte vyhovět všem, vznikne paskvil. Trochu mi to připomíná situaci okolo brněnského nádraží. Tam se taky vymyslelo, že stávající zůstane a ještě se postaví nové a budou nádraží dvě.

Podle toho jak se u nás postupuje se docela divím, že ještě není kouření povinné. Každý, kdo bude přistižen na ulici bez cigarety bude platit tučnou pokutu a pokud se to bude opakovat, hrozí mu odnětí svobody na 3-5 let.


Zdroj: zde
Foto: http://www.tyden.cz/obrazek/zastavka-482c668fda33f_275x183.jpg

Mičuda

8. června 2009 v 17:22 | Pierre |  Povídky
Byl poslední jarní den a všechno kolem krásně kvetlo a vonělo. Okolní flóra se předháněla v tom, aby mi ukázala svou okázalou krásu. Jen stěží bych dokázal pojmenovat některé okolní rostlinky, ale na tom až tak nezáleželo.
Vzal jsem to kolem jezírka, kde se zrovna dvě kachny přely o to, které vlastně patří zdejší teritorium. Opodál seděla maminka s kočárkem a zlehka se usmívala. Zřejmě jí rozveselila modrá knížka, kterou držela v ruce. Druhou rukou přidržovala madlo kočárku a zlehka s ním kolíbala. Náhlý poryv větru dokázal vytrhnout noviny z ruky přicházejícímu pánovi v černém saku a běžném opotřebeném klobouku. Ty prosvištěly velmi rychle kolem mě a rázem jakoby se po nich slehla zem. Když mě muž míjel, stačil mi vyhubovat za mou lhostejnost. Zřejmě očekával, že jeho denní četbu zachytím. Mile jsem se pousmál a pokračoval jsem na opačnou stranu než on.
Procházel jsem zrovna kolem fontány, když se ke mně náhle a z nenadání přikutálel malý dětský nafukovací míč. Byl pestře zbarvený a díky své křiklavosti jsem ho spatřil již z dálky periferním pohledem. Tázal jsem se sám sebe, kde se tu asi vzal. Za malý okamžik mi bylo vše jasné. Z poza keře vyběhl malý klučina v kostkovaných kraťáskách a bílém tílku s černou plachetnicí na hrudi. Jak tak utíkal, vlály mu kadeřavé vlasy a srandovně kolem sebe máchal ručičkami. To mě opravdu hlasitě rozesmálo. Chlapec doběhl skoro až a ke mně, ale pak se zarazil. Po chvilce váhání ke mně žádavě napřímil ruce. Tou dobou jsem totiž měl už míček v náručí a se zájmem jsem si ho prohlížel. Hoch se na mě tázavě podíval a s údivem přemýšlel nad tím proč mu ho nechci vrátit. "Ale vždyť já ti ho hned dám" zvolal jsem a vyhodil míč do vzduchu. Kulatý nesmysl se chvíli líně převracel ve větru a než stihl dopadnout na zem, chlapec ho chňapnul a rozběhl se pryč. Ještě než se mi ztratil z dohledu, stihl dětským hláskem vykřiknout: "dekuju ti stlejdo".
To bylo moc milé, pomyslel jsem si a vykračoval jsem parkem dál směrem ke skluzavce. Sluníčko již tou dobou ztrácelo na intenzitě a mé koutky byly hodně daleko od sebe.

Vzduch je prosycen vodou.

3. června 2009 v 21:52 | Pierre |  osobní deník
Déšť, přestože svítí slunce. Duhu však vidět není. Musíte se smát, přestože byste chtěli brečet.
Musíte brečet, nechcete se smát. Víte, že byste to i teď dokázali, ale nechcete. Všechno kolem vás je tak šedivé, říkáte si: bylo to vůbec někdy barevné?
Všude leží spousta listí. Proč, proč, když je jaro.
Otevřu okno. Kam se vytratil jasný den. Přišla rána, z čista jasna. Nejdřív záblesk, potom hrom. Mám rád bouřku, na nic si nehraje. Přijde, chvilku zlobí a pak zase odejde. Vzduch je prosycen vodou. Užasný pocit, dýchám zhluboka a naplno.
Fouká vítr. Je hrozně silný, čekám kdy mě odfoukne. Neodfoukl.
Rozbíhám se k nejbližšímu stromu. Krásna vysoká borovice tyčící se nade mnou a ukazující mi svou majestátnost. Uvědomuji si jak jsem maličký. Dotýkám se smůly na její kůře. Nevadí mi to. Lehám si do trávy, nevím proč tak činím. Zavírám oči a přemýšlím. Usínám. Mám krásný sen. Všechny věci, které se nám dějí mají svůj řád a účel.

Utíkám hrozně rychle, stále běží za mnou. Nevím co mi chce. Schovám se pod peřinou.

Spirála je velká, ale zmenšuje se. Všechno co mělo již dávno odejít, se stále dokola vrací. Kdy a za jakých okolností se vlastně z otazníku stává vykřičník?!
Hodiny stojí, čas stále běží. Jak je to možné, proč nestojí také?

Je nový den, vstanu, ale nechce se mi. Budu čelit všemu znova, říká se tomu život. Alespoň myslím, že ano. Přijíždí tramvaj, nenastupuji. Počkám na další, uvidíme jestli přijede.

Vystupuji na konečné. Musím, když paní v reproduktoru zahlásí, nedá se svítit. Zrovna když jsem si tu sedačku tak pěkně vyhřál.

Existuje mnoho důvodů proč tenhle svět nenávidím, zároveň je však ještě víc důvodů proč ho mám rád.



Zaplňuji svůj blog balastem. Píšu totiž co mě napadá, je mi jedno jestli to dává smysl. Kdo by to "ocenil", je můj bývalý učitel elektrotechniky :D. Kdybych tohle napsal do písemky, pár vět by mi podtrhl a dal by mi trojku. Ať už by se psala z čehokoliv. Opravdu nekecám.