Jenom blázen by chtěl být normální.

Mičuda

8. června 2009 v 17:22 | Pierre |  Povídky
Byl poslední jarní den a všechno kolem krásně kvetlo a vonělo. Okolní flóra se předháněla v tom, aby mi ukázala svou okázalou krásu. Jen stěží bych dokázal pojmenovat některé okolní rostlinky, ale na tom až tak nezáleželo.
Vzal jsem to kolem jezírka, kde se zrovna dvě kachny přely o to, které vlastně patří zdejší teritorium. Opodál seděla maminka s kočárkem a zlehka se usmívala. Zřejmě jí rozveselila modrá knížka, kterou držela v ruce. Druhou rukou přidržovala madlo kočárku a zlehka s ním kolíbala. Náhlý poryv větru dokázal vytrhnout noviny z ruky přicházejícímu pánovi v černém saku a běžném opotřebeném klobouku. Ty prosvištěly velmi rychle kolem mě a rázem jakoby se po nich slehla zem. Když mě muž míjel, stačil mi vyhubovat za mou lhostejnost. Zřejmě očekával, že jeho denní četbu zachytím. Mile jsem se pousmál a pokračoval jsem na opačnou stranu než on.
Procházel jsem zrovna kolem fontány, když se ke mně náhle a z nenadání přikutálel malý dětský nafukovací míč. Byl pestře zbarvený a díky své křiklavosti jsem ho spatřil již z dálky periferním pohledem. Tázal jsem se sám sebe, kde se tu asi vzal. Za malý okamžik mi bylo vše jasné. Z poza keře vyběhl malý klučina v kostkovaných kraťáskách a bílém tílku s černou plachetnicí na hrudi. Jak tak utíkal, vlály mu kadeřavé vlasy a srandovně kolem sebe máchal ručičkami. To mě opravdu hlasitě rozesmálo. Chlapec doběhl skoro až a ke mně, ale pak se zarazil. Po chvilce váhání ke mně žádavě napřímil ruce. Tou dobou jsem totiž měl už míček v náručí a se zájmem jsem si ho prohlížel. Hoch se na mě tázavě podíval a s údivem přemýšlel nad tím proč mu ho nechci vrátit. "Ale vždyť já ti ho hned dám" zvolal jsem a vyhodil míč do vzduchu. Kulatý nesmysl se chvíli líně převracel ve větru a než stihl dopadnout na zem, chlapec ho chňapnul a rozběhl se pryč. Ještě než se mi ztratil z dohledu, stihl dětským hláskem vykřiknout: "dekuju ti stlejdo".
To bylo moc milé, pomyslel jsem si a vykračoval jsem parkem dál směrem ke skluzavce. Sluníčko již tou dobou ztrácelo na intenzitě a mé koutky byly hodně daleko od sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremy Jeremy | Web | 8. června 2009 v 18:00 | Reagovat

Moc pěkně napsané, to je přesně ten povídkový styl, který se mi líbí :-)

2 Helianthi Helianthi | Web | 9. června 2009 v 22:39 | Reagovat

"dekuju ti stlejdo". to mě teda dostalo! :-)
moc pěkně napsané, mám ráda povídky, kdy se mi samo všechno zjeví při popisování .-)

3 Zuzka Zuzka | Web | 10. června 2009 v 10:00 | Reagovat

Hehe... já se musím smát .. ;o) Dík za zlepšení nálady ;o)

4 Pierre Pierre | 10. června 2009 v 17:32 | Reagovat

Děkuji :). Takto kladné hodoncení jsem ani neočekával. Hlavně když si to sám po sobě přečtu, tak mi to přijde divné a trapné... :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama