Jenom blázen by chtěl být normální.

Vzduch je prosycen vodou.

3. června 2009 v 21:52 | Pierre |  osobní deník
Déšť, přestože svítí slunce. Duhu však vidět není. Musíte se smát, přestože byste chtěli brečet.
Musíte brečet, nechcete se smát. Víte, že byste to i teď dokázali, ale nechcete. Všechno kolem vás je tak šedivé, říkáte si: bylo to vůbec někdy barevné?
Všude leží spousta listí. Proč, proč, když je jaro.
Otevřu okno. Kam se vytratil jasný den. Přišla rána, z čista jasna. Nejdřív záblesk, potom hrom. Mám rád bouřku, na nic si nehraje. Přijde, chvilku zlobí a pak zase odejde. Vzduch je prosycen vodou. Užasný pocit, dýchám zhluboka a naplno.
Fouká vítr. Je hrozně silný, čekám kdy mě odfoukne. Neodfoukl.
Rozbíhám se k nejbližšímu stromu. Krásna vysoká borovice tyčící se nade mnou a ukazující mi svou majestátnost. Uvědomuji si jak jsem maličký. Dotýkám se smůly na její kůře. Nevadí mi to. Lehám si do trávy, nevím proč tak činím. Zavírám oči a přemýšlím. Usínám. Mám krásný sen. Všechny věci, které se nám dějí mají svůj řád a účel.

Utíkám hrozně rychle, stále běží za mnou. Nevím co mi chce. Schovám se pod peřinou.

Spirála je velká, ale zmenšuje se. Všechno co mělo již dávno odejít, se stále dokola vrací. Kdy a za jakých okolností se vlastně z otazníku stává vykřičník?!
Hodiny stojí, čas stále běží. Jak je to možné, proč nestojí také?

Je nový den, vstanu, ale nechce se mi. Budu čelit všemu znova, říká se tomu život. Alespoň myslím, že ano. Přijíždí tramvaj, nenastupuji. Počkám na další, uvidíme jestli přijede.

Vystupuji na konečné. Musím, když paní v reproduktoru zahlásí, nedá se svítit. Zrovna když jsem si tu sedačku tak pěkně vyhřál.

Existuje mnoho důvodů proč tenhle svět nenávidím, zároveň je však ještě víc důvodů proč ho mám rád.



Zaplňuji svůj blog balastem. Píšu totiž co mě napadá, je mi jedno jestli to dává smysl. Kdo by to "ocenil", je můj bývalý učitel elektrotechniky :D. Kdybych tohle napsal do písemky, pár vět by mi podtrhl a dal by mi trojku. Ať už by se psala z čehokoliv. Opravdu nekecám.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | Web | 4. června 2009 v 7:45 | Reagovat

Připomíná mi to Virginii Woolf.

2 Zuzka Zuzka | Web | 4. června 2009 v 10:53 | Reagovat

Mě se to i docela líbí. Je to hezký proud myšlenek.

3 Jeremy Jeremy | Web | 5. června 2009 v 8:06 | Reagovat

Moc pěkně napsané, hezky vykreslená atmosféra. Jinak paní Deprese je opravdu svině a dokáže člověku hodně strpčit život...

[1]: Jinak film Who's afraid Virginia Woolf s Elizabeth Taylorovou jsem viděl a je to jeden z nejlepších psychologických filmů snad vůbec...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama