Jenom blázen by chtěl být normální.

Červenec 2009

Kolej života

31. července 2009 v 18:13 | Pierre |  Porezie
Noha vkročí tam kam nemá
duše vzpurná, duše němá
mráz již cítím na zádech
snad popadám druhý dech


Nakupovací mánie

27. července 2009 v 20:47 | Pierre |  osobní deník
Zase nakupuji jak zjednaný, ale neděste se. Nejde o nějaké obíhání výprodejů. Jen se chci zaměřit na svoje koníčky, respektive je trochu rozšířit. To že jsem se dal na žonglování jsem tu už snad kdysi psal, možná to bylo ještě dokonce na předchůdci tohoto blogu.
Nákup první - Nová sada žonglovacích míčků, ty staré totiž byly už nevyhovující, tak jsem je nahradil kvalitnějšími. Sranda byla, že jsem si je objednal v květnu a dorazily mi až po dvou měsících. Říkal jsem si: tak Pierre poprvé jsi se v Praze nechal ošidit. Najednou asi tak před 14 dny mi přišlo do mailu, vaše objednávka je potvrzena :D.
Když mi míčky přišly, byl v nich i omluvný dopis za zdržení z důvodu vytopení krámu.
Tak se nechám ošidit jindy.

Paradoxy hlavního nádraží

21. července 2009 v 17:07 | Pierre |  různé aneb co se jinam nevešlo
Většina z vás jistě ví, že pražské hlavní nádraží prochází velkou, rozsáhlou a dlouhodobou rekonstrukcí. Nedávno jsem se byl podívat na pokračování oprav italského investora. Odbavovací hala je již z části opravena, ale druhá část na svoji opravu teprve čeká. Nelenil jsem tedy a pořídil několik fotografií z obou částí, abyste mohli posoudit rozdíl.
Upozornění: Pokud přijedete na hlavák, dávejte si pozor, který z podchodů si vyberete.

Ten Tam

18. července 2009 v 10:51 | Pierre |  Porezie
Tam kde kameny mění se v prach
Tam kde jistotu nahradí strach
Tam kde voda mění se v led
a klidně do čaje dají ti jed

Tam kde všechno ti seberou
Tam kde praští tě sekerou
Tam kde toho kdo zahálí
lehce a bez milosti upálí

Tam kde každý má svou zahradu
Tam kde nevěří už v náhodu
Tam kde maják vždycky stojí
a jen málokdo se bojí

Tam kde sny stávají se skutečností
Tam kde radují se z maličkostí
Tam kde z potoka už je řeka
a na posteli vždycky deka

Tam kde spí se i ve dne
Tam kde máš pocit že ti nic nechybí

Tam.. někde nedaleko za kopcem

Chceš tam jít, nic ti přece nebrání,
protože jsou i místa,
kde do čaje dají ti med!



Co do toho mluvíš, když tomu nerozumíš.

16. července 2009 v 20:01 | Pierre |  krátké postřehy všeho druhu
Štvou mě lidé kteří zasahují do věcí, kterým nerozumí, nemají k nim kompetenci a nebo do nich nemají právo vůbec zasahovat. Mám zde příklady, ve kterých se dozvíte proč mi to vlastně tak vadí.

"šéfka" mého šéfa - V úterý k nám do podatelny přišla na návštěvu. Já okamžitě věděl o co půjde, protože byla u nás už ve čtvrtek v půl sedmé večer a pořádně to tam u nás prolezla. Přišla si samozřejmě postěžovat, že tam máme hrozný nepořádek, a že si na ní z vedení stěžují. Ano to je do určité míry pravda, jenže když vám začne vyčítat proč máte tolik tonerů poblíž tiskárny a proč máte u řezačky tolik stolů, tak člověk žasne na co, že se to vůbec ptá. Podle ní by bylo nejlepší mít vše ve skladu. To jsem se musel zasmát, když jsem to zaslechl. Ono totiž kdybyste měli pro každou kravinu, kterou potřebujete běhat do skladu o tři patra níže, navíc když máte odpolední a jste tam sami, tak se z toho zblázníte. To ona samozřejmě nepochopí takové věci, a to mě štve, ale nejlepší je to neřešit. Ještě že nejsem v pozici mého šéfe, protože bych nevydržel být tak klidný a něco bych jí řekl od plic.
Ona sice má kompetence do takových věcí zasahovat, ale je vidět že vůbec netuší co se u nás dělá a jak to člověku pomůže když má vše po ruce.

Majitelka domu - Ono je moc fajn, když vám majitelka domu koupí nový nábytek z Ikei jako vybavení pokoje a vy nemusíte vůbec nic řešit (ano za to jsem samozřejmě rád a vděčný). Jenže když vám druhý den po tom co u vás byla na návštěvě volá a říká vám jak máte vše špatně rozestavěné a máte tohle dát tak a tak a tohle zase natřít na zeleno, tak už to moc skvělé není. Navíc já jsem ten typ člověka, který když si za něčím stojí, tak už pak názory nemění. Nakonec to dopadlo takovým solidním kompromisem, který snad bude vyhovovat oběma. Navíc mi ještě dala do ledničky večeři(že prý toho uvařila hodně). Jasně za určitý okolností by to bylo milé, jenže se obávám jestli v tom nebyl nějaký záměr, když to bylo ve stejný den kdy se mnou chtěla mluvit o tom nábytku . Navíc jsem byl rád za vztah nájemník - majitel, rád si totiž v tomto směru držím odstup a nemám zájem na tom, aby mi někdo suploval matku, nebo tak něco.

Moje babička - To je "případ" sám pro sebe. Nedávno když jsme u ní byli a já si vzal na rohlík první kolečko šunky tak hned odvětila: Péťo, proč ty nejíš všechny šunky, proč jíš jenom kuřecí. Všichni jsme rázem byli mrtví smíchy. To už mají jiní lidé určovat i co mám jíst. Já vím, takové jsou babičky..

Jistě to všichni myslí dobře, ale jdou na to ze špatného konce a já se jentak k něčemu umluvit nenechám… Tak snad to majitelce brzy dojde a z našeho "vztahu" se opět stane vztah nájemník - majitel, jako tomu bylo dříve.



Bydlím, bydlíš, bydlíme

7. července 2009 v 17:31 | Pierre |  osobní deník
Stěhování

Tak jsem se konečně přestěhoval. Poslední týdny jsem na to čekal jako na smilování boží(a to i přesto, že nejsem věřící). Stěhoval jsem se totiž ze sklepního bytu (tedy -1 patro) do přízemí(tedy přízemí). A takový sklepní byt má spoustu nevýhod a jen několik výhod.

Nevýhody sklepního bytu:
1) vlhkost kolem 80%
2) zima i v létě (přežít zimu se dalo jen s velkým sebezapřením)
3) pouze malé okno (se světlem to tedy taky nebylo žádné terno)
4) telefonní signál (když jsem telefonoval, musel jsem stát na posteli u okna)
5) na trubce v chodbě se srážela vlhkost, takže jsem si několikrát málem namlel na loužičce u mého pokoje
6) špatná objímka žárovky způsobila v koupelně tmu a musela být nahrazena přenosnou lampičkou
7) při vysoké vlhkosti se zde vyskytovala i kdejaká tropická havěť (několikrát jsem přemýšlel, že zavolám do ZOO jestli by neměli zájem)

Výhody:
1) nebude vám tu ani v létě vedro
2) sousedi si nestěžují na hluk, protože všude okolo jsou jen sklepy :D
3) pokud nemáte nic k jídlu, kouknete se za postel co bude k večeři


Takže s definitivní platností začínám zase doopravdy bydlet! Jen ještě musím dořešit nějaké detaily kolem interfernetu. Paní domácí mi dokonce slíbila nějaký ten nábytek z "Ikeji", tak jsem zvědavý co přivezou. Snad to nebude růžový :D. Jsem úplně zapomněl, že může být v pokoji tolik světla a dokonce tam občas sedím i v tričku :D. Doufám, že tohle je definitivně odrazový můstek k těm lepším věcem, které mě letos čekají. Zatím to byla bída s nouzí. Nechám se překvapit.

Yeah Yeah Yeahs

4. července 2009 v 11:26 | Pierre |  Hudba
Ve středu jsem měl možnost navštívit koncert jedné z mých oblíbených skupin. Byl to první ze dvou letních hudebních svátků, tím druhým bude beze sporu 23. srpna první návštěva Radiohead v Česku. Yeah Yeah Yeahs je tříčlenná skupina pocházející z New Yorku, která působí na hudebním poli již nějakých 9 let a má za sebou tři EP a tři řadová alba. Poslední z nich It´s Blitz vyšlo letos a skupina se na něm vydává k dosud neprobádaným elektronickým krajinám. Změna vždy rozdělí fanouškovské tábory na dva. Jedni budou říkat - skupina nepřešlapuje na místě a snaží se někam posunout. Druzí budou říkat - no jo musej do toho srát elektroniku jako všichni ostatní, teď už to ale nejsou ti naši Yeah Yeah Yeahs. Já naštěstí patřím do skupiny první, a proto jsem se těšil na písničky jak z nového alba, tak i staré osvědčené tracky. Koncert se konal v Roxy a byl již několik týdnů beznadějně vyprodán. Ani nevím kolik lidí se mě při čekání před klubem ptalo jestli nemám lístek. Předkapelou byly nějací Comanechi, kteří mě nijak extra neoslovili. YYYs přišli na řadu asi ve 20:45 a to už bylo v sále obrovské vedro a atmosféra se dala krájet. Jak to tak bývá, tak u těchto koncertů se ječící fanynky nacpaly dopředu někam pod pódium a "starší" návštěvníci koncertu vychutnávali hudbu z "jistějších" zadních pozic. Já zaujal neutrální střední pozici. Volba to byla celkem dobrá(až na nějaké detaily typu - politá ruka vínem a smrad z kuřáků okolo). Koncert považuji za vydařený jak po stylistické(zpěvačka Karen nosí na koncertech šílené hábity :D), tak po hudební stránce(až na občasné výpadky Karenina hlasu). Škoda jen, že nezahráli (podle očekávání) moji oblíbenou písničku. Nu což snad příště.

Víc zajímavých kapel v Česku!